pondělí 9. března 2015

PŘEČTENO: Box 21 - Roslund & Hellström

Název: Box 21
Autor: Anders Roslund, Börge Hellström
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2012
Přečteno: 2/2015


Anotace:
Do stockholmské nemocnice přivezou ztýranou ženu a lékaři zděšeně zjišťují, že byla brutálně zbičována. Jmenuje se Lydia, je z Litvy a stala se obětí obchodu s bílým masem – několik let žila uvězněna v luxusním bytě, dokud si neodpracuje „dluhy“. V téže nemocnici kriminalisté Ewert Grens a Sven Sundkvist pátrají po důkazech k usvědčení nájemného vraha, muže, jehož má Grens už pětadvacet let důvod upřímně nenávidět. Příběhy dvou lidí posedlých touhou po pomstě a trestu se protnou v nečekaném dramatu: s dvojicí těl provrtaných kulkami a nemocniční márnicí plnou rukojmí. Kdo je však viník a kdo oběť?

Ačkoli vyšel Box 21 jako první ze série o vyšetřovateli Ewertu Grensovi, jedná se o díl druhý, což jsem zjistila až po jeho přečtení. Při pátrání po prvním dílu jsem zjistila, že česky dosud nevyšel. Zato ale vyšel díl třetí a pátý... I to mě utvrdilo v rozhodnutí, že to byla pravděpodobně první a poslední kniha, kterou jsem od švédské autorské dvojice četla.

Lydia je mladá dívka, pocházející z Litvy, která se s vidinou výdělku vydala za prací do Švédska, stejně jako Alena. Obě se však staly obětmi obchodu s bílím masem a obě se nyní živí jako prostitutky. Svůj život tráví zamčené ve stockholmském bytě, pod neustálým dohledem pasáka Dmitrije. Příběh dostává spád v okamžiku, kdy je Lydia pasákem zbičována a polomrtvá odvezena do nemocnice, kde se rozhodne pomstít se všem, kteří za její neštěstí mohou. 

Box 21 není severská krimi se známým schématem zločin-vyšetřování-závěrečné vyřešení. Schéma knihy je jiné, prolíná se zde více linií a rovin příběhu. Je to vlastně detektivka, kde nečekáte na odhalení vraha, jen na vysvětlení pohnutek, které ho k vraždě vedli. Což mě upřímně řečeno v tomto podání nijak neoslnilo.

neděle 22. února 2015

Shrnutí: říjen 2014 - leden 2015

Mám za sebou náročný půl rok. Odehrálo se několik životních zvratů, přesto nemám pocit, že by bylo v mém životě něco úplně jinak. Jsem to zkrátka pořád já a teď, když se situace uklidnila, doufám, že mi zbyli ještě nějací čtenáři a pokračuji v započatém - pokračuji v psaní o knížkách, o tom, co jsem přečetla a co se chystám číst, ačkoli teď nemám na čtení tolik času jako dříve, přesto, že se mezi knížkami pohybuji osm hodin denně. Paradox, že?

Pauza byla tentokrát delší, než je mým zvykem, i knížek tedy bude více. Najdete zde vše, co jsem za uplynulé čtyři měsíce přečetla.

Začněme tedy závěrečnou fází roku 2014 - říjnem až prosincem.


neděle 12. října 2014

PŘEČTENO: Terapie láskou - Matthew Quick

Název: Terapie láskou
Autor: Matthew Quick
Nakladatelství: Knižní klub
Vydáno: 2013
Přečteno: 10/2014
Počet stran: 272

Anotace:
Pat Peoples se vrací z léčebny pro duševně choré a svět kolem mu nedává příliš smysl. Oblíbený fotbalový tým hraje na stadionu, který před několika měsíci ještě nestál, přátelé mají manželky a děti, ačkoli nedávno byli ještě svobodní. Nikdo mu nechce vysvětlit, jak je to možné, ani s ním mluvit o jeho ženě Nikki, s níž se jistě brzy zase shledá, i když právě teď žijí odloučeně. Pat ale věří ve šťastné konce. Stačí na sobě pracovat, nenechat se odradit, být laskavý k lidem, a život vás odmění. Tak je to ve všech dobrých filmech. Co si o tom myslí váš terapeut, mrzoutský táta nebo divná kamarádka, nehraje roli. Protože je jen otázkou času, kdy odluka skončí, on se s Nikki opět shledá a budou žít šťastně až do smrti. Nebo ne?

*** 
Terapii láskou jsem si pořídila během jednoho čekání na autobus - věřte mi, knihkupectví přímo u zastávky MHD je zlo největší! Ale nelituji, jsem ráda, že jsem si knížku pořídila a přečetla.

Pat Peoples, jak již bylo řečeno v anotaci, se vrací z léčebny pro duševně nemocné a my nevíme jak se tam dostal. Ani on to neví. Trpí záchvaty vzteku, které společně s jeho údajným ignoranstvím  způsobily, že mají se svou manželkou Nikki momentálně pauzu, dokud se Pat nestane lepším člověkem. Momentálně tedy žije u rodičů, několik hodin denně posiluje a běhá protože Nikki má ráda muže v kondici, čte knihy, které jsou v osnovách pro středoškolské studenty, protože Nikki je učitelkou literatury a měla by jistě radost. Snaží se ovládat své záchvaty vzteku a pravidelně brát své prášky, aby odluka mohla skončit a Pat a Nikki mohli opět žít spolu. Mezitím se ale potřebuje s Nikki nějak spojit, aby jí mohl říct, jaké dělá pokroky a že je na nejlepší cestě k opětovnému společnému životu. Jako prostředník se nabídne jeho nová poněkud ujetá kamarádka Tiffany, se kterou toho mají dost společného - třeba to, že se na ně všichni dívají všichni skrz prsty, protože navštěvují terapii a nemají ve svém životě úplně jasno...

sobota 11. října 2014

PŘEČTENO: V šedých tónech - Ruta Sepetys

Název: V šedých tónech
Autor: Ruta Sepetys
Nakladatelství: CooBoo
Vydáno: 2013
Přečteno: 10/2014
Počet stran: 287

Anotace:
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři.

Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech.
Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho…

***
O knize V šedých tónech toho bylo napsáno spoustu - nutno říct, že spoustu pozitivního. Právě proto jsem se rozhodla si knihu pořídit a přečíst. A musím jedině souhlasit s ostatními...

čtvrtek 9. října 2014

Shrnutí za září

Škola začala... co dodat. I tak ale čtu, dokud můžu. V prosinci už budu dohánět jen povinnou četbu, které máme požehnaně (a samé výživnější kusy!)

Co jsem přečetla za září?


sobota 27. září 2014

Přečteno: Jo Nesbø - série Harry Hole 1-5

Původně jsem chtěla psát recenzi na každou knihu zvlášť, ale co se týká recenzování, jsem neskutečně ve skluzu, takže jsem se rozhodla udělat článek 5 v 1. Tedy jakési představení knihy v podobě anotace a můj malý skromný názor na pár řádků, to vše na prvních pět dílů ze série Harry Hole. Jsem tedy přesně v půlce, protože autor počítá s desetidílnou sérií.

Myslím, že norského autora Joa Nesbøho netřeba představovat. Severské detektivky právě letí a tak jsme se díky této skutečnosti mohli dočkat překladu jeho knih i u nás.

"Mám doma Sněhuláka, můžu ho začít číst jako první, nebo je nutné číst díly po sobě? A jak jdou vůbec za sebou?" Samozřejmě je lepší číst knížky tak, jak po sobě následují. Asi by vás nenapadlo číst nejprve Harryho Pottera a Ohnivý pohár a teprve potom číst první díl. Na druhou stranu to u Nesbøho knížek není tak markantní rozdíl, ošidíte se ale o hezký vývoj postav, dopadení vraha, který není v hlavní dějové linii a spoustu dalších vztahů, které vznikají postupně díl za dílem. Já osobně se přiznám, že Červenku jsem četla jako první, pak už jsem pokračovala popořadě. Já sama doporučuju přežít první dva díly, které jsou méně podařené a postupně se dobrat k dalším. A jaké to pořadí tedy je?

1. Netopýr
2. Švábi
3. Červenka
4. Nemesis
5. Pentagram
6. Spasitel
7. Sněhulák
8. Levhart
9. Přízrak - dosud nevyšel (vychází v říjnu 2014)
10. Policie - dosud nevyšel

Toť do úvodu vše, jdeme na hodnocení prvních pěti dílů.

Netopýr
Anotace: V Austrálii je nalezena mrtvá norská dívka. Vše poukazuje na to, že byla znásilněna a zavražděna. Oddělení vražd osloského policejního ředitelství vysílá do Sydney kriminalistu Harryho Holea, jehož úkolem je sekundovat místní policii při vyšetřování. Zároveň si zde má Harry odpočinout od problémů s alkoholem i psychických potíží. Při autonehodě totiž jeho vinou zemřel mladý kolega. Pasivně přihlížet a jen radit však Harry neumí, a tak se ve vyšetřování začíná navzdory nelibosti australských kolegů silně angažovat, zvláště poté, co vyjde najevo, že nejde o jedinou vraždu a že má policie patrně co do činění se sériovým vrahem. Harry se postupně dostává do prostředí pasáků, drogových dealerů, prostitutek, transvestitů, cirkusáků i boxerů a seznamuje se se světem a s legendami původních Austrálců a jejich prostřednictvím také s netopýrem - symbolem smrti...
 ***
Můj názor: 
Tenhle díl bývá označován jako neslabší. Mně až tak hrozný nepřišel, osobně mám na nejhorší díl série jiného adepta. Trochu mě zklamalo místo děje. Když se pouštím do severské detektivky, tak nějak doufám, že astmosféra bude mrazivá jako skandinávské zimní počasí  - a ono prdlajs. Místo toho jsme v horké Austrálii, kde Harry honí jakéhosi vraha mladých blonďatých dívek. Nakonec bych Netopýra neodsuzovala. Podle mě je to průměrná detektivka. (Jen pozor na překlad - do verze s názvem Netopýří muž bych se nepouštěla.)


Švábi
Anotace: V jednom bangkockém nevěstinci je nalezen norský velvyslanec v Thajsku. V zádech má nůž a v aktovce pedofilní pornosnímky. V Oslu vypuká na ministerstvu zahraničí panika, neboť velvyslanec měl úzké vazby na norského premiéra. Je bezpodmínečně nutné zabránit politickému skandálu. Opilý Harry Hole se zásobou vitamínu B nasedá do letadla, aby sehrál roli užitečného idiota. Jeho úkolem je případ vyřešit, ale přitom se do celé záležitosti co nejméně míchat. Harry se však do takové role vmanipulovat nenechá, a tak se hned po příletu do Bangkoku pouští spolu se svou thajskou kolegyní do vyšetřování. Brzy se ukazuje, že nejde jen o jednu náhodnou vraždu - za zdmi se cosi hemží a šramotí. Cosi, co nesnese denní světlo.
***
Můj názor: 
Ano, Švábi jsou můj adept na nejhorší díl série. Celou první polovinu mě to ukrutně nebavilo, vůbec mě nezajímalo, kdo je vrah a co hůř - uběhly čtyři měsíce od dočtení a já už nevím, kdo to nakonec byl!
Opět se na sever nedostanete - tentokrát jsme v Thajsku. Harry Hole kvůli této misi na chvíli přestává pít, aby měl jasnou hlavu a mohl vyřešit tenhle případ. Není to žádný superhrdina, má své mouchy a není jich málo, ale v tomto díle mi pomalu začínal být sympatický.


Červenka
Anotace: V zákopech u Leningradu na východní frontě bojuje jednotka norských vojáků v německých uniformách za věc, v niž věří: za svobodné Norsko. Vojáci pocházejí ze všech společenských vrstev, nesdílejí politické názory ani důvody své účasti v bojích. Nejodvážnější z nich, Daniel Gudeson, je zastřelen a jeho tělo je uloženo do masového hrobu. Po jisté době se však v jednom vídeňském lazaretu objeví zraněný voják, který o sobě tvrdí, že je Daniel Gudeson...
A máme tu rok 1999. Do ulic Osla se vydává stařec, kterému právě jeho lékař sdělil rozsudek smrti. Stařec přemýšlí o válce. Ví, že ho před smrtí čeká ještě jedna mise. Vzápětí je nalezen jeden bývalý norský voják z východní fronty s podříznutým hrdlem. V téže době Harry Hole omylem postřelí během návštěvy prezidenta Billa Clintonta v Norsku jednoho agenta americké tajné služby. Harry je ke svému údivu povýšen na vrchního komisaře a přeložen k norské tajné službě. Ukáže se však, že byl takto odklizen do kanceláře, kde na něj čekají naprosto nudné a bezvýznamné případy, například prošetření činnosti gangu provozujícího ilegální obchod se zbraněmi, jenž je navázán na neonacistické prostředí. Harrymu a jeho parťačce Ellen Gjeltenové se ovšem podaří zjistit, že stopy pašeráků zbraní vedou až do řad osloské policie. Bezvýznamný případ už není bezvýznamný a roztáčí se kolotoč událostí.
 ***
Můj názor: 
Nesbø zraje jako víno. Tenhle díl hodnotím jednoznačně pozitivně. Tentokrát jsme "doma" v Norsku v roce 1999, ale prolíná se nám tu i linie odehrávají se v roce 1944 v zákopech. Prolínání  současnosti a minulosti je věc, kterou mám hrozně ráda snad ve všech knížkách. Nesnáším ale, když mám zmatek v postavách a tady je tak trochu na "zmatku v postavách" založená zápletka, což mi dělalo z počátku dost problém. Tohle bylo čtivé, napínavé a správně zamotané, vše bylo tak jak má. Jen ty postavy... Nevím, ale mně norská příjmení přijdou jedno jako druhé... 


Nemesis 
Anotace: Začal podzim. V jedné bankovní pobočce v centru Osla dostává vedoucí pětadvacet vteřin na to, aby otevřel bankomat, vybral z něj peníze a naházel je do připravené kabely. Limit o šest vteřin překročí. Bankovní lupič ukáže do bezpečnostní kamery šest prstů, zastřelí jednu ze zaměstnankyň a beze stopy se vytratí. Případ dostává na starost Harry Hole, jeden z nejlepších kriminalistů osloské policie, ale zároveň velmi svérázný chlapík, osamělý vlk s neuspořádaným osobním životem a alkoholik, kterému dělá problémy podvolit se jakékoli autoritě. Při vyšetřování mu sekunduje velmi zdatná policejní posila Beáta Lonnová, dcera známého zastřeleného kriminalisty, která zaujala místo Harryho zavražděné kolegyně Ellen Gjeltenové. Krátce po zahájení vyšetřování je ve svém bytě nalezena Harryho dávná láska Anna Bethsenová. Vše nasvědčuje tomu, že spáchala sebevraždu v ten večer, kdy u ní byl Harry na večeři. Téměř vše. Jenže Harry má naprosté "okno" a z návštěvy si nic nepamatuje. Co se vlastně v Annině bytě odehrálo? Když vyšetřování uvízne na mrtvém bodě, rozhodne se Harry využít pomoci Raskola, původem rumunského Roma, Annina příbuzného a legendárního bankovního lupiče, který se sám přihlásil policii a nechal se uvěznit. I z vězení však dokáže tahat za potřebné nitky. Harry uzavře s Raskolem dohodu: Raskol mu pomůže najít bankovního lupiče a Harry oplátkou za to odhalí Annina vraha. Kolotoč událostí se rozbíhá. A to podzim teprve začal.
 ***
Můj názor:
Opět krásně zamotané a pak i rozmotané, i když možná malinko překombinované. Beata je děsně sympatická postava. Čte se to samo, rozhodně zlepšení od prvních dvou dílů. Červenkou autor nastavil laťku a zatím se drží, ba naopak lehce zlepšuje.

Pentagram
Anotace: V Oslu začíná období prázdnin a dovolených a město zasáhla vlna letních veder. V jednom bytě nedaleko hřbitova Našeho Spasitele začíná ze stropu něco kapat do hrnce s vařícími se bramborami. Ve vodě se tvoří drobné černé chuchvalce. Ve svém bytě v Sofiině ulici leží tou dobou na zemi Harry Hole – opilý, opuštěný a suspendovaný. Ve zběsilém, ale neúspěšném honu za usvědčením svého policejního kolegy Toma Waalera z vraždy zradil všechny své blízké. Za čtyři týdny bude bez práce. Vtom zvoní telefon. Šéf oddělení vražd povolává Harryho k podivnému nálezu – zavražděná žena s odseknutým prstem. Harry Hole dostává svůj poslední případ. Bude na něm pracovat společně s jediným kolegou, který právě nemá dovolenou, s Tomem Waalerem, jenž Harrymu učiní jistou nabídku. Vzápětí zmizí beze stopy Lisbeth, manželka známého producenta Willyho Barliho, který chystá premiéru muzikálu My Fair Lady, v němž měla jeho žena hrát hlavní roli. A na policii dorazí v obálce useknutý prstem. Stojí za Lisbethiným zmizením její manžel, jak tvrdí tzv. Holeův první zákon, anebo někdo jiný? Brzy se ukáže, že policie má co do činění se sériovým vrahem. Dokáže Harry rozluštit vzkazy a symboly, které vrah zanechává na místech činu, a dokáže zabránit dalším vraždám? Přijme nabídku Toma Waalera? A podaří se mu vrátit svůj osobní život k normálu? Harrymu začíná být pořádně horko.

 ***
Můj názor:
Konečně! Celá ta věc s hnusákem Waalerem je vyřešena. Harryho byste profackovali, aby se vzpamatoval a přestal už konečně tak chlastat, ale to by to pak zase nebyl Harry, že jo... Skutečnost, že je to čtivé, napínavé a že to graduje v tom správném okamžiku snad nemusím opakovat, že ne?



Dotaz na závěr pro čtenáře detektivek: 
Miluju komentáře typu "Já tušila vraha už od půlky!" nebo "Já věděla že je to vrah skoro hned!"
Jako vážně? 
Začínám mít podezření, že jsem nadmíru tupá, protože já vraha většinou nepoznám, dokud mi ho autor nenaservíruje na zlatým podnose.. :D 
Jak to máte vy?

sobota 20. září 2014

PŘEČTENO: Dcera sněhu - Eowyn Ivey

Název: Dcera sněhu
Autor: Eowyn Ivey
Nakladatelství: Fortuna Libri
Vydáno: 2012
Přečteno: 9/2014
Počet stran: 391

Nesmírně silný, jímavý, brilantně napsaný příběh o nevšedním osudu dvou lidí, toužících po dítěti tak moc, až si jeho existenci přivolají.

Román se odehrává v odlehlé aljašské končině a dny jeho hrdinů – Jacka a Mabel – jsou naplněny těžkou prací.  Manželé se velice milují a trápí je jen marná touha po dítěti. Když toho roku napadne první sníh, ze samé radosti si postaví venku před domem sněhulačku. Následující ráno je však sněhulačka pryč – a na cestě jsou vidět drobné stopy. V příštích dnech  Jack a Mabel několikrát  z dálky zahlédnou blonďatou holčičku osaměle bloudící v lese – ale neodvažují se o tom zmínit jeden druhému ze strachu, že se jedná jen o přelud, podnícený dávno pohřbenými nadějemi na vlastní dítě…
V tajuplné, překrásné, ale mimořádně drsné krajině se věci mohou jevit jinak než ve skutečnosti.

Dceru sněhu jsem poprvé viděla na regálu v Levných knihách, ale pro její nákup se nerozhodla. Nemám k Aljašce nijak zvláštní vztah - ani k zimě celkově. K nákupu knížky a jejímu přečtení mě přimělo až "společné čtení" právě této prvotiny aljašské spisovatelky Eowyn Ivey, které vyhlásila Bastera. Musím říct, že rozhodně nelituji.

Mabel a Jack jsou starší manželé, jejichž jediné dítě zemřelo hned po narození. Oba zoufale touží po dítěti, které nepřichází. Proto se rozdhodli od všeho odejít a přestěhovat se do nehostinné věčně zamrzlé Aljašky, kde se tvrdou dřinou na farmě snaží zapomenout na svou zoufalou touhu po dítěti. S prvním sněhem si oba s radostí postaví sněhuláka - tedy spíše sněhulačku. Následujícího rána je ale sněhulačka pryč a od ní vedou do lesa dětské stopy. Postupem dní Mabel a Jack spatří v zasněženém lese malou dívku se svou liškou, která se odvažuje každý den blíže a blíže jejich domu, až se nakonec stane jejich stálým návštěvníkem. Co je ovšem blonďatá dívenka se jménem Faina zač, to nikdo neví. Nemůže to být předci dcera zimy a sněhu, jako z pohádky o Sněgorušce... Přece jsou Mabel i Jack dost staří na to, aby věděli, že pohádkové bytosti neexistují a zázraky se nedějí... Je vůbec dívka skutečná nebo je jen přelud, který si vytvořili v zoufalé touze po dítěti?